Skok do freestyle? Jak vybrat koloběžku a začít s triky

Běžnému oku může freestyle koloběžka připadat jako mini verze té standardní. Zdání ale klame a obyčejná projížďka by na ní byla spíš výzva. Její konstrukce je totiž stavěná na jediný cíl – vyšvihnout ty nejlepší triky a vzdušné kousky. Jaká má specifika a co hraje při výběru roli?  

Rampa nebo město?

Skateparky a ulice, tam jsou freestyle koloběžky ve svém živlu. A v každém z nich funguje něco jiného. Na rampách skateparků se koloběžka nezastaví. Skoky, otočky, akrobatické triky ve vzduchu… Točí se s ní pod nohama i nad hlavou, a proto musí být lehká, mrštná a subtilní. Nejen kvůli trikům, ale i bezpečnosti.

Zato ve městě? Streetoví jezdci zdolávají zábradlí, schody, zídky, obrubníky. Skáčou z nich, kloužou (grindují), sjíždějí. Jejich koloběžka potřebuje robustní základ, aby takovou zátěž ustála a dobře se udržela na hraně. 

Chytrý mix obojího pak mají koloběžky univerzální. To z nich dělá skvělou volbu pro první triky, než si jezdec najde svou doménu.       

Řídítka  

Výška

Na rozdíl od běžné koloběžky nejsou řídítka na freestyle koloběžce nastavitelná. Jejich výběr se řídí výškou jezdce a správně zvolená velikost rozhodne o pohodlí při jízdě. Sahat by měla zhruba mezi kyčle a pupík.  

Na rampě víc fungují kratší řídítka, tam jde hlavně o švih. Ale pozor! Pokud se to přežene, odnesou to záda. Streetoví jezdci dávají naopak přednost vyšším řídítkům pro lepší stabilitu a oporu. 

Délka řídítek se měří od spodního konce hlavového složení, ne od země, jak je zvykem u běžných koloběžek. S přibližnými hodnotami pomůže následující tabulka.  

Tvar

Co se týče tvaru, řídítka jsou dvojí: T–bar s rovnou horní tyčí, kterou preferují streetoví jezdci, nebo prohnutý Y–bar. S těmi se jezdí hlavně na rampě. 

Vidlice, headset a kompresní systém

Řídítka a vidlici spojuje kompresní systém, důležitý freestyle prvek, zajišťující pevné a stabilní spojení. Existují různé druhy komprese a každý udělá jinou službu.

Všechny pokročilé systémy (HIC, IHC, SCS) se montují na bezzávitové vidlice.
HIC (Hidden Internal Compression) využívá spojení pomocí objímky. Řídítka lze snadno odmontovat a koloběžku složit, což patří spolu s nižší hmotností k plusům tohoto systému. Hodí se hlavně pro jízdu na rampě. Obdobou je IHC (Inverted Hidden Compression) používaný na užší vidlice.

SCS (Standard Compression system) naopak kombinuje objímku i kompresi v jednom robustním kusu, a to z něj pro většinu jezdců dělá ten nejspolehlivější a nejefektivnější dostupný systém. Je ale trochu těžší, a proto se hodí spíš na streetové ježdění nebo univerzální modely. 

Důležitou roli hraje taky headset, tedy hlavové složení uložené v hrdle desky. Zajišťuje rotaci řídítek, která se u freestyle koloběžek otáčejí o 360° – bez pořádného barspinu se žádný jezdec neobejde! Levnější modely mívají uvnitř hlavy věneček s kuličkami, zatímco kvalitní freestyle koloběžky se točí na průmyslových ložiscích v uzavřené konstrukci. Ta už vydrží opravdu hodně a zaručuje rychlý, přesný spin. To se samozřejmě odráží i na ceně.

Deska

Řídítka musí padnout do ruky, ale deska, ta tvoří srdce jízdy!  U rampových triků se s ní hodně točí ve vzduchu, a to si žádá kratší, užší a lehčí desku. Pro lepší mrštnost a odlehčení mívá seříznuté zadní hrany, tzv. peg-cut, a u opravdu útlých modelů váha nepřesáhne 3 kg.
Streetoví jezdci naopak potřebují velkou, bytelnou desku, která dobře drží hranu. Typicky má plné hranaté konce, tzv. box–cut. Tady se váha až tak neřeší a klidně se vyšplhá přes 4,5 kg.
Univerzální koloběžky mají desku něco mezi, ale i přesto budou víc doma v parku nebo na ulici. 

Důležité je, aby deska neměla ostré hrany! Při nárazu do nohy nebo hlavy by si mohl jezdec hodně ublížit. Některé modely pro úplné začátečníky tyto ostré hrany mají a pro nácvik triků, při kterých se točí deskou, se rozhodně nehodí. 

Kolečka

Na velikosti záleží, a to platí i pro kolečka. Ti nejmenší jezdci začínají s průměrem 100 mm. Za standard se považuje 110 mm. Větší 120mm typy pojedou rychleji a lépe si poradí s hrbolatým terénem. Jak velká kolečka zvolit? To se odvíjí hlavně od osobní preference, která přichází se zkušenostmi. 

Důležitý faktor představuje taky tvrdost koleček a výplň jejich středu. Plášť se vyrábí z různě tvrdého polyuretanu (materiál podobný gumě). Na rampu se hodí tvrdší kolečka, protože rychleji jedou a líp kloužou. V ulicích budou zase pohodlnější měkčí, protože tlumí nerovnosti.   

Plná kolečka se dávají na levnější a dětské modely. Jejich hlavní plus je vysoká odolnost – není co zlomit. Vyšší třídy modelů mívají paprskový střed. Ten koloběžku odlehčí, zrychlí a taky dodá ten správný šmrnc. V každém případě ale počítejte s občasnou výměnou. Kolečka hold patří mezi spotřební materiál.   

Brzda

S brzdou je to u freestylových koloběžek jednoduché – žádnou nemají. Při otočkách a tricích by jen překážela a zbytečně přidávala váhu. Parkové a univerzální modely ale bývají vybavené tzv. flex fenderem – pružným blatníčkem, jehož sešlápnutím si jezdci přibržďují. Na streetových koloběžkách se pak brzdí hlavně nohou.

Triky v kapse

Správná koloběžka už stojí doma a volá po akci. Jak začít s prvními triky? Nejprve si ujasni, na kterou stranu budeš jezdit. Špičky by neměly směřovat rovně, tzv. “na lyžaře”. Chybí pak stabilita, podle profíků to vypadá strašně a na soutěžích se za to strhávají body. Vytoč je buď doprava, nebo doleva zhruba do úhlu 45°. A bacha! Odráží se zásadně zadní nohou. 

S trénováním klidně začni na trávě, než se vydáš na tvrdý povrch, aby sis pohyb “osahal” na měkkém. Nezapomeň na chrániče a taky speciální freestylovou přilbu! Ta ti na rozdíl od cyklistické ochrání celou hlavu. 

Hop a bunny hop – dva základní skoky, bez kterých se neobejdeš.
Při hopu zůstávají kolečka v jedné rovině a vyskočit do něj není těžké. Chce to pružná kolena a přitáhnout řídítka. Skáče se při barspinech (protáčení řídítek) nebo u 180ky (dočteš se dále). 

Bunny hop už vyžaduje trochu cviku. Nejprve se zvedá přední kolečko, pak zadní. Na začátku si zkus jen přizvedávat řídítka. Hlídej si postavení na zadní části desky, s těžištěm vpředu nevyskočíš. Váha musí jít do kolen, odraz ze zadního kolečka a hrudník pak co nejvíc do výšky. Paty odlep z desky do špiček a trochu se při skoku nakloň dopředu. Bunny hop se skáče, když potřebuješ nabrat výšku, třeba při skoku na bednu, na rampě nebo tailwhipu (o tom se ještě dočteš). 

One foot: Jeden z nejlehčích triků. Při výskoku vykopne zadní noha do strany a přední zůstává na desce.

No foot: Posouváme se o level výš. Při výskoku jdou do strany obě nohy, jako bys chtěl udělat ve vzduchu stříšku nebo písmeno A. Chce to už víc odvahy. Než to zkusíš na rampě, dobře potrénuj na zemi. 

Can can: Takový bojový kopanec na koloběžce. Zadní noha zůstává na desce a drží stabilitu. Přední pak ve výskoku vykopává dopředu. Něco jako Kung Fu Panda :)

Bar twist (L-ko): Do hry vstupují řídítka. Při výskoku je přetočíš do L-ka a zpět k sobě. Jestli jezdíš nalevo, pravý grip míří k tělu, řidítka jsou vodorovně s deskou. Pokud jezdíš na pravou stranu, přetáčíš to opačně. Jde o rychlost a švih!

180 (360): Ve skoku otočíš sebe i koloběžku o půlkruh, tedy 180°. Hlídej si, aby šla rotace z ramen, ne z boků. Po dopadu pojedeš pozpátku, tzv. fakie, to si nejdřív nacvič zvlášť, než se vrhneš do otočky, hodit se ti to bude při spoustě dalších fakie triků. Přidat pak můžeš druhou otočku, a vystřihnout tak další trik – 360. Tím se vrátíš do původního směru jízdy. 

Tailwhip: Už trochu pokročilejší trik, který potřebuje pořádnou výšku a švih. Při skoku odkopneš zadní nohou desku, řídítky ji roztočíš — ve vzduchu se kolem nich otočí o 360° — a nakonec dopadneš zpátky na desku oběma nohama.

Není snadné zkoordinovat tolik pohybů najednou, trénuj je proto po částech. Začni s protáčením desky ve vzduchu, řídítka jakoby opisují ležatou osmičku. Pak přidej práci nohou a nauč se přešlapy. Pokud jezdíš nalevo, levá noha zůstává na desce, zatím co pravá přešlapává doleva na zem. V tu chvíli zvedáš řídítka, levá odkopává desku, aby se ve vzduchu otočila o 360°, dělá krok vpřed a došlapuje na dotočenou desku. Při jízdě na pravou stranu jen vyměň nohy.

Desku svádí při dopadu chytit aspoň jednou nohou, této chybě se snaž vyhnout a zkus od začátku dopadat na obě. Důležité taky je opsat deskou celý kruh. Pokud se nedaří, většinou za to může nízký výskok, pomalý švih řídítky nebo slabý odkop. Chce to prostě vytrvat, ale taky se zbytečně netrápit a nechat si třeba poradit od zkušenějšího jezdce. 

Cena za jízdu

A kolik si na tuhle vstupenku do světa triků a skoků připravit? Freestyle koloběžky pro nejmenší děti se dají pořídit kolem 2 tisíc Kč. Modely pro pokročilejší jezdce začínají na 3 tisících, no a pokročilí, co už jezdí naplno, budou vybírat v kategorii nad 4 tisíce. Ideální je najít takovou, která má skvělé vlastnosti i slušnou cenu. Mrkni do naší nabídky, tam jich najdeš celou řadu!

Freestyle vyžaduje hbitost, trpělivost i nemalou dávku odvahy. Je to parádní adrenalin a taky návykový sport. Každý zvládnutý trik přináší ohromnou radost z úspěchu a chuť posunout se dál. Jsi ready? Vyber si koloběžku, co ti sedne, a pusť se do toho!